Nežádoucí účinky terapie kmenovými buňkami: Existují rizika této léčby? A jak se jim vyhnout?

Terapie kmenovými buňkami je slibná oblast lékařství pro léčbu nejrůznějších nemocí a zranění. Ale stejně jako jakýkoliv jiný zdravotní přístup, i tento může způsobovat potenciální nežádoucí účinky. V tomto článku se podíváme na možná rizika a vedlejší účinky léčby kmenovými buňkami.

Známá rizika a obavy plynoucí z terapie kmenovými buňkami:

Jedno z nejvýznamnějších rizik spojených s terapií kmenovými buňkami je rozvoj nádorových onemocnění. Kmenové buňky jsou považovány za nádorové, pokud se množí nekontrolovaně nebo pokud diferencují na abnormální buňky. Nicméně, toto platí pouze pro embryotické nebo plodové kmenové buňky, a stejně tak pro přeprogramované kmenové buňky, protože riziko je založeno na jejich pluripotenci. V klinikách využívajících terapii kmenovými buňkami se pro léčbu nejčastěji používají mesenchymální kmenové buňky (MSC) kvůli jejich bezpečnosti a dobré snášenlivosti u pacientů.
Jiná potenciální komplikace léčby kmenovými buňkami spočívá v situaci, kdy léčbu odmíte imunitní systém pacienta. Tělo totiž může považovat cizí kmenové buňky za hrozbu a zaútočí na ně, což následně vede k zánětu a poškození. Nicméně, toto se stává mnohem častěji u hematopoetických kmenových buněk (HSCs). Jedná se o typ kmenových buněk, které slouží jako prekurzory krevních buněk.
V některých případech může terapie kmenovými buňkami vést k infekci nebo jiným komplikacím spojeným s využitím invazivních procedur. Léčba kmenovými buňkami může vést k místnímu poškození, pokud místo vpichu nebylo předem lokalizováno správně nebo pokud použitá jehla nebyla správně nasazena. To je důvod proč celá procedura musí být provedena kvalifikovaným zdravotnickým personálem a pod dohledem specialisty na regenerativní medicínu.
K tomu navíc, terapie kmenovými buňkami může nepředvídatelně interagovat s jinými léky, které pacient užívá současně s léčbou. To může v konečném důsledku vést k nežádoucí reakci na léčiva.
Při diskuzi o rizicích terapie kmenovými buňkami hrají roli také etická hlediska. Někteří lidé mají etický problém z využívání kmenových buněk, které jsou embryonálního původu.
Existuje také riziko u neetických praktiků na klinikách, kteří nabízejí neověřené nebo nevyzkoušené procedury léčby kmenovými buňkami. A ty nemusí být bezpečné nebo účinné.
Pacienti by si také měli uvědomit, že léčba kmenovými buňkami není zaručeným uzdravením a v některých případech nemusí být vůbec účinná. Vždy existuje šance, že léčba kmenovými buňkami nemusí poskytnout dlouhodobé výsledky a pacient si potom žádá další léčbu.
Obavy mohou plynout také také z nákladnosti samotné léčby kmenovými buňkami, protože celá terapie nemusí být hrazena pojišťovnou a pacient může skončit po skončení léčby v dluhu vůči zdravotní klinice.

Transplantace hematopoetických kmenových buněk (HSCT) versus léčba založená na mezenchymálních kmenových buňkách

Nejvíce nežádoucích účinků je spojeno s nejstarší a nejznámější metodou léčby kmenovými buňkami – transplantací hematopoetických kmenových buněk (HSCT).

Hematopoetické kmenové buňky u člověka mají na svém povrchu systém leukocytárních antigenů (HLA) s vysokou expresí. To může způsobit, že imunitní systém příjemce rozpozná transplantované buňky jako cizí antigeny a zareaguje proti nim imunitní odpovědí. Vysoké hladiny HLA exprese na HSC vyžadují jednak shodu u dárce a také potlačení imunity během alogenní (dárcovy) HSCT procedury (transplantace kostní dřeně) a způsobují četné nežádoucí účinky.

Většina nežádoucích účinků HSCT souvisí s reakcemi štěpu proti hostiteli (autoimunitní reakce transplantovaných buněk na cizí HLA v těle), které se vyskytují asi u 22 % všech pacientů. Další častou komplikací jsou infekce způsobené masivní imunosupresí používanou v léčebných protokolech. Další závažné nežádoucí účinky jsou:

odmítnutí štěpu;
selhání štěpu (selhání transplantovaných buněk při plnění své funkce v těle příjemce);
relapsu onemocnění.

Z těchto důvodů se HSCT používá pouze tehdy, když přínosy převažují nad riziky, u nemocí, jako jsou leukémie a další malignity krevního systému, a vrozené abnormality krevních buněk, jako je srpkovitá anémie a sférocytóza. Nejnověji byly protokoly léčby HSC zavedeny u těžkých případů roztroušené sklerózy (RS) a pokročilých stadií některých autoimunitních onemocnění.

Mezenchymální kmenové buňky používané na našich klinikách se vyznačují nízkou expresí HLA na povrchu s další auto-downregulací exprese HLA na povrchu těchto buněk. To dělá MSC potenciálně bezpečné pro různé regenerativní lékařské protokoly, kde není shoda mezi dárcem a příjemcem. Vzhledem k jejich vysokému regeneračnímu potenciálu jsou MSC široce využívány k léčbě různých onemocnění. Bezpečnost tohoto typu léčby ovšem vždy přitahuje pozornost vyšetřovatelů a regulačních orgánů.

Hlavní obavy z potenciálních rizik léčby za využití MSC byly zmíněny v prohlášení FDA. Jedná se např. o: reakce dle lokalizace, schopnost kmenových buněk pohybovat se z oblasti umístění a měnit se na nevhodné typy buněk nebo se množit, selhání funkcionality navzdory původním očekáváním a růst nádorů. Výsledky dosavadních klinických případů u pacientů s různými patologickými stavy však potvrzují bezpečnost použití MSC v případech, kdy jsou invazivní postupy prováděny bezpečně, podle stávajících standardů a kvalifikovanými odborníky.

Nežádoucí účinky terapie kmenovými buňkami: Existují rizika této léčby? A jak se jim vyhnout?

Terapie kmenovými buňkami: Je to bezpečné?

Dostupné publikace o bezpečnosti léčby založené na využití mezenchymálních kmenových buněk zahrnují širokou metaanalýzu (přehled výsledků publikovaných studií) a hlášení o výsledcích konkrétních pokusů. Ve většině studií je četnost nežádoucích účinků u pacientů léčených MSC srovnávána se skupinou užívanou placebo (falešná léčba) a neléčenými skupinami.

Dvě největší metaanalýzy byly provedeny výzkumníky Manoj M. Lalu (2012) a Yang Wang (2021) na dostupných studiích mezi lety 2004 a 2021:

Metaanalýza z roku 2012 zahrnovala 36 klinických studií s celkem 1005 pacienty ve 14 různých zemích světa;
Metaanalýza z roku 2021 obsahuje 62 studií; dohromady 3546 pacientů a více než 20 patologických stavů.

Vedlejší účinky terapie kmenovými buňkami

Některé z nejčastějších nežádoucích účinků jsou:

přechodná horečka;
mírná anémie;
nežádoucí účinky v místě podání;
zácpa;
únava a nespavost.

Nežádoucí účinky procedury při léčbě kmenovými buňkami

Nejvyšší četnost nežádoucích reakcí po infuzích léků na bázi MSC, které studie zaznamenaly vyšla na hodnotě 8 %. Níže jsou uvedeny některé z výsledků:

Výskyt arytmie spolu s dalšími účinky mající negativní vliv na orgán srdce se od sebe mezi MSC a neléčenou skupinou vzájemně významně nelišily a maximální frekvence nearytmických účinků byla 7%.
U gastrointestinálních nežádoucích účinků nebyl zjištěn žádný významný rozdíl mezi MSC a neléčenými pacienty. Pouze v jedné studii byla elevace bilirubinu zjištěna u 11 % pacientů.
U jednoho pacienta byla diagnostikována flebitida.
Četnost plicních nežádoucích účinků se pohybovala od úplné absence do 3 % – 13 %
a zahrnovala:

mírné plicní dysfunkce;
bronchiolitis obliterans;
výrazné zlepšení funkce plic.

Četnost výskytu některých vzácných závažných nežádoucích účinků (poruchy metabolismu a výživy, infekce, úmrtí, arytmie, poruchy centrálního nervového systému a cév) nebyla podáním MSC ovlivněna a mezi pacienty užívajícími placebo a léčenými pacienty se významně nelišila.

Bezpečnost léčby MSC byla potvrzena také ve studiích specifických pro příslušná onemocnění.

Bezpečnost terapie kmenovými buňkami u autoimunitních onemocnění

V 9 klinických studiích systémové sklerodermie se 133 účastníky byly hlášeny nežádoucí účinky
v 16 případech, z nichž většina byla mírná a souvisela s vykonanou procedurou (lokální bolest, edém, hyperémie). Účinky odezněly nebo se zlepšily během 1 týdne. Byl hlášen jeden případ se středně závažnou infekcí kůže při orofaciální injekci, ale zlepšil se perorálními antibiotiky.

Celkem 10 klinických studií na 231 pacientech se systémovým lupus erythematodes hlásilo nižší výskyt závažných nežádoucích účinků ve skupině léčené MSC ve srovnání s kontrolovanou (placebem nebo neléčenou) skupinou během stejného časového období. U obou skupin byly přítomny infekce dýchacích cest. Ve skupinách léčených MSC se u jednoho pacienta rozvinula leukopenie, pneumonie a podkožní absces, zatímco ve skupině bez MSC se u jednoho pacienta projevila cévní mozková příhoda a ascites.

Ve 13 klinických studiích zkoumajících Covid-19 žádný z 557 pacientů nehlásil závažné nežádoucí účinky související s MSC. Méně závažné účinky byly vzácné a zahrnovaly mírnou horečku, která nakonec spontánně odezněla.

Studie s velkým počtem pacientů se srdečním selháním neodhalila rozdíl v závažných nežádoucích účincích mezi léčenou skupinou a skupinou s placebem. Tento závěr je založen na:

přehledu 12 studií s 823 pacienty;
přehledu 6 studií s 625 pacienty se srdečním selháním;
a dřívějším přehledu 23 randomizovaných měření s 1255 účastníky.

Úmrtnost byla významně nižší u pacientů, u kterých bylo využito MSC. V jednom ze zmíněných přehledů bylo podezření na souvislost s léčbou jen ve čtyřech případech z celkem 1255 zkoumaných pacientů (lokální hematom, periprocedurální přechodná blokáda raménka, perikardiální výpotek a plicní edém během výkonu).

Bezpečnost terapie kmenovými buňkami u neurologických stavů

Lékařský přehled klinických studiích zaměřených na poranění míchy, roztroušenou sklerózu (RS) a ischemické cévní mozkové příhody zahrnoval 1044 pacientů v rámci:

25 studií s poraněním míchy;
14 studií pro RS;
9 studií pro ischemickou cévní mozkovou příhodu.

Studie odhalily jedno úmrtí pacienta s poraněním míchy, kdy byly buňky implantovány přímo do míchy. V ostatních případech byla hlášena horečka (8 % pacientů) a mírná bolest hlavy. Vyskytl se jeden případ epileptických záchvatů, který si vyžádaly hospitalizaci a 2 případy meningitidy po intratekálních injekcích, které však v krátké době odezněly.

V 7 studiích u pacientů s roztroušenou sklerózou, publikovaných v letech 2016 až 2022, nebyly hlášeny žádné závažné nežádoucí účinky. Výzkumný přehled (6 studií s 86 pacienty a jedna dlouhodobá studie s následným sledováním po dobu 10 let) dohromady neodhalily jakékoli závažné nežádoucí účinky související s léčbou za využití MSC. Ve čtyři roky trvající studii roztroušené sklerózy s 24 pacienty s RS mezi mírné a středně těžké příznaky patřily bolest hlavy, slabá horečka a bolesti zad. Žádné závažné nežádoucí účinky nebyly během období pozorování hlášeny.

Analýza studií zkoumající autismus u 325 pacientů vykazovala 16 méně závažných nežádoucích účinků a mezi nimi byly:

slabá horečka
bolest hlavy
bederní bolest
únava
nevolnost a zvracení

Některé obavy souvisely s možným rizikem nádorového růstu, které se zdá být založeno na vysokém reprodukčním potenciálu MSC a sekrecí řady růstových faktorů. Ty jsou také zmíněny v prohlášení FDA. Pozorování zvýšeného nádorového růstu však bylo přítomno pouze v experimentálních studiích na zvířatech, při kterých byla některá zvířata buď kontaminována rakovinou, nebo byly MSC injikovány současně s rakovinnými buňkami.

V posledních letech je role MSC v léčbě rakoviny stále více diskutována. Na základě mechanismu působení MSC se však tato metoda stále zdá být dvousečným mečem a měla by být používána s opatrností a řádným výzkumem. Nádorový růst je typičtější pro embryonální kmenové buňky (získané z embryí nebo materiálů pro oplodnění in vitro). Využití těchto buněk v klinické praxi je z etických důvodů omezené.

Závěr

Většina obav pacientů z léčby kmenovými buňkami pramení z možných nežádoucích účinků. Tyto účinky však ve skutečnosti významně závisí na typu buněk a užitých invazivních terapeutických metodách (vyšší riziko přináší intravitreální, intrakoronární nebo intramyokardiální injekce). V současné době jsou MSC nejbezpečnější, nejvíce prozkoumané a nejlépe předvídatelné v rámci buněčné léčby.

Zatímco terapie kmenovými buňkami má velký potenciál pro léčbu různých onemocnění a zranění, existují potenciální nežádoucí účinky, kterých si pacienti musí být vědomi. Před rozhodnutím by měli pečlivě zvážit rizika a přínosy této léčby se svým zprostředkovatelem zdravotní péče.